Vzpomínky I
Vzpomínky I.
„Něco se mi na něm nezdá.“ řekl blonďák, když šel společně se Sasukem zpět do Sasukeho domu. Konečně bylo po tréninku, který nebyl až nějak extra namáhavý.
„Na kom?“
„Na Shinovi. Když jste trénovali, tak vypadal, že je stejně silný, ale zdálo se mi jako by ze sebe nevydával maximum, jako by potlačoval svojí sílu.“
„Je to idiot.“
„To sis o mě myslel taky.“
„A nejsi?“
„Ne!“ vykřikl dotčeně Naruto.
„Jste si docela podobní.“
„V čem jako?“ odsekl naštvaně Naruto.
„V tom jak se chováte.“
„Ani náhodou!“
„Hn.“
„Nesnáším, když tohle děláš.“
„Hn.“ Naruto se pak naštval a po zbytek cesty se Sasukem nepromluvil.
Když se konečně dostali k Sasukemu domu, vešli oba dovnitř aniž by se na sebe podívali. Sasuke šel ihned do koupelny, aby se po tréninku osprchoval a Naruto si sedl v kuchyni na židli. Přemýšlel o Sasukem.
Bolelo ho, že si na něj nepamatuje. Vzpomněl si na jednu noc, byla bouřka. Bylo málo věcí, kterých se Naruto bál, ale bohužel bouřky byly mezi nimi.
***
Byla už temná noc, ale v jednom domě stále dva lidé nespali. Na okna bubnoval déšť a každou chvíli se ozvalo zahřmění hromu nebo záblesk blesku.
„Neboj jsem tu s tebou.“ řekl konejšivým hlasem Sasuke a pevně Naruta obejmul. Leželi spolu v posteli a Naruto se otřásl při každém zahřmění.
„Že mě nikdy neopustíš, Sasuke?“ zeptal se Naruto roztřeseným hlasem a víc se přitulil k Sasukemu.
„Co tě to napadá? Samozřejmě, že ne.“ řekl Sasuke jemně, překvapený takovou otázkou.
„Slib mi to.“
„Slibuju. Budeme pořád spolu. Nic nás nerozdělí.“ řekl Sasuke a po těchto slovech Naruto usnul. Jedině u Sasukeho se cítil tolik v bezpečí, že dokázal usnout i za bouřky.
Opravdu tomu věřil. Naruto věřil tomu, že budou spolu navždy, ale jak to vypadá, tak nic není navždy. Ty časy, kdy se ho Sasuke držel v náručí už pominuly. Teď tu byl zpátky ten starý Sasuke, který se o nic a nikoho nestará. Jen o sebe.
Ale proč ho tu potom nechal? Možná jenom nechtěl mít špatné svědomí. Uchihové svědomí nemají.
„Usurakontachi, budeš tu sedět dlouho?“ Sasukeho hlas ho vytrhl z přemýšlení.
„Proč?“ zeptal se Naruto útočně.
„Tohle je moje místo.“ řekl Sasuke. Opravdu Naruto seděl na jeho oblíbeném místě u stolu. Bylo přímo u okna.
***
„Dobré ráno.“ řekl Naruto, když Sasuke stále ještě rozespalý vešel do kuchyně. Naruto byl trochu nervózní, protože spolu bydleli jen chvíli a Naruto poprvé dělal snídani.
„Dobré.“ odpověděl a chtěl se posadit na jeho místo jako obvykle, ale tam už seděl Naruto. Naruto si toho všiml také.
„Promiň.“ řekl Naruto a zčervenal. Vystřelil ze židle, aby se na něj Sasuke nenaštval, ale Sasuke se usmál. Sedl si na židli a stále ještě červeného blonďáčka si posadil na klín.
„Baka, ty můžeš sedět kdekoli.“ zašeptal mu do ucha až Naruto zase mírně zčervenal. Sasuke ho najednou kousl do ucha.
„Sasuke!“ vyjekl Naruto a chtěl z něj slézt, ale Sasuke ho držel silně.
„Ano, Naruto-kun?“ zeptal se hravě Sasuke. Až teď si všiml snídaně prostřené na stole.
„To je pro mě?“ Naruto červený v obličeji přikývl.
„To jsi nemusel, Kitsu-chan.“ řekl zase černovlásek a konečně Naruta pustil.
„Neříkej mi tak, Sasuke.“ řekl naštvaně Naruto.
„Proč ne, Kitsu-chan?“
„Protože.“ řekl uraženě Naruto.
„Nezlob se. Nesluší ti to.“ řekl Sasuke naoko smutně, ale i tak mu Naruto vždy odpustil.
***
„Neslyšel jsi? Buď rád, že tě tu vůbec strpím.“ řekl Sasuke, vypadalo to, že na něj celou tu dobu mluvil, ale Naruto se jenom hloupě usmíval. Ale to jen do té doby, než slyšel tuhle větu.
„Nemusíš.“ řekl Naruto a rychle se zvedl a vyběhl skrz zavřené dveře někam ven. Sasuke by přísahal, že viděl na jeho očích slzy. Věděl, že to přehnal a možná by se mu měl omluvit, ale Uchiha se přeci nemusí nikomu omlouvat.
Naruto běžel a ani nevěděl kam. V jeho očích se opravdu formovaly slzy, ale jakmile opustily jeho oči, tak se vypařily. Nakonec Naruto doběhl na jemu dobře známé místo. Byl to jeho malý ráj. Bylo to kousek od hlav Hokagu. Měl odtud krásný výhled na celou vesnici a nikdo ho tu neotravoval, když chtěl být sám. Nebyl tu už hodně dlouho. Naposledy chtěl být sám, když se tak hrozně pohádal se Sasukem. Bylo to ještě předtím než se k němu nastěhoval....
***
„Už tě nikdy nechci vidět!“ vykřikl Naruto. Vypadal, že se za chvíli zhroutí. Naruto se otočil na podpatku a běžel daleko od Sasukeho. Doteď se snažil zadržovat slzy, které se začaly hromadit v jeho očích, ale teď je Naruto nechal volně téct. Nevěděl kam běží, ale nakonec doběhl k jeho oblíbenému místu u hlav Hokagů. Nikdo o tomhle místě nevěděl a Naruto za to byl rád. Byl tam hodně dlouho a přemýšlel o tom, proč se vlastně do Sasukeho zamiloval. Předtím než se k Sasukemu Naruto nastěhoval o tom přemýšlel mnohokrát. Mnohokrát si říkal, že už by to měl vzdát, ale vždy se nějak přesvědčil, že se do něj Sasuke určitě taky jednou zamiluje. Jenže dnes to chtěl vzdát.
„Tady jsi.“ řekl hlas za Narutem a čísi silné ruce ho zezadu obejmuly. Naruta ten hlas vytrhl z přemýšlení.
„Co tu děláš, Sasuke?“ zeptal se tiše Naruto a sotva zadržoval slzy.
„Promiň za to co jsem řekl, já... nemyslel jsem to tak. Jsem hlupák.“ řekl Sasuke a Naruto k němu překvapeně natočil hlavu a podíval se na něj uslzenýma očima.
„Od kdy se ty omlouváš?“ zeptal se ho. Sasuke mu dlouho neodpovídal a už to chtěl vzdát, když ze Sasukeho konečně něco vypadlo.
„Miluju tě.“ To bylo poprvé, co Narutovi Sasuke tohle řekl. Sasuke se sklonil s blonďáčkovi v náručí a políbil ho na rty.
„Taky tě miluju.“ řekl Naruto, když se od sebe oddálili. Dlouho se pak ještě dívali na vesnici a užívali si vzájemné blízkosti.
***
Vzpomene si na tohle všechno někdy Sasuke? Zeptal se sám sebe Naruto, když se vrátil zpět do přítomnosti, a z jeho očí se znovu začaly uvolňovat slzy, které se ihned vypařily. Ani nedoufal, že by sem za ním Sasuke přišel. Bylo to jako by mezi sebou měli neviditelnou zeď, která je od sebe oddělila.
Zatracenej Orochimaru! To kvůli němu se tohle všechno stalo! Řekl si v duchu Naruto. Věděl, že to on stojí za tím, že si na něj nikdo nepamatuje a určitě v tom má co dělat i Shin.
Ale proč se mě chtěl zbavit? V čemu mu pak už nic nebude bránit? Ptal se sám sebe stále Naruto a snažil se přijít na odpověď, ale pak ho to napadlo. Bylo to jako blesk z čistého nebe.
No jasně! Proč mě to nenapadlo dřív! Orochimaru chce Sasukeho a jeho sharingan. Když by si na mě nepamatoval, tak by mu už nic nestálo v tom konečně získat jeho tělo. Vždyť to já jsem přivedl Sasukeho zpět do Konohy a tím ho vyrval ze spárů Orochimara. Napadlo Naruta, ale pak se ušklíbl.
Jenže určitě nepočítal s tím, že bych se mohl vrátit. I když ve formě ducha. Stále je tu možnost, že si na mě Sasuke vzpomene. Nesmím nechat Orochimara, aby vyhrál! Sasukeho mu nenechám! Donutím Sasukeho a i ostatní vzpomenout si, kdo jsem a vrátím se do svého těla! Rozhodl se Naruto a vstal. Rozeběhl se zpět za Sasukem.
***
„Odvážný dítě. Nikdy jsem neviděl někoho s takovou vírou v ostatní a i v sebe.“ řekl Mortalitas, který byl schopný slyšet i lidské myšlenky. Společně s jeho sestrou Vitou vidě vše, co se stalo za tu chvíli. Vita se pouze usmála a nic neříkala.
„Teď už vím, že jsi měla pravdu. On to zvládne.“ pokračoval dál Mortalitas a sledoval dál Naruta. Ten kluk ho začínal zajímat.
„Možná, že mu přeci jen vrátím život, ale musí projít zkouškou.“ řekl znovu Mortalitas.
„Určitě jí zvládne.“ promluvila konečně Vita.
Komentáře
Přehled komentářů
To se mi moc líbí ^^ ..
..
Jsně že mu vrátí život ne? Co by to pak bylo xD .. jen by mně zajímalo co vymyslíš na Shina xD .. :D.
no to nééé
(Kyuury, 25. 12. 2009 16:51)
Takhle to ukončit, šup pokráčko
a hlavně mě zajímá ta zkouška, to bude něco
Kyááááááááá
(Iruka sensei-tvoje sbénko, 24. 12. 2009 22:30)
Tak to je naprosto parádní, už se nemůžu dočkat dalšího dílu
*Jashine zase u toho řvala jak želva*
Vrr .. *ňaf*
(Geluš, 26. 12. 2009 14:23)