Duch
Naruto si jich nevšímal a šel dál. Doufal, že narazí na někoho známého.
„Sakuro-san! Už jsi to slyšela? Konečně našli třetího člena do vašeho týmu!“ křičel už zdálky Konohamaru na růžovlasou šestnáctiletou dívku, která právě vyšla z Ichiraku ramen.
„Opravdu? A jak to víš, Konohamaru?“ zeptala se ho ihned a čekala až se Konohamaru vydýchá.
„Před chvílí jsem byl u bábi Tsunade a zrovna tam měla nějakýho kluka. Říkala, že je to nový člen Týmu 7.“ řekl Konohamaru po chvilce a sledoval Sakuřinu reakci.
„To je skvělé! Konečně budeme tým jako každý jiný.“ řekla Sakura nadšeně a už se vydala za dalším členem Týmu 7, aby mu řekla tuto novinku.
„Sasuke-kun! Sasuke-kun!! Otevři! Mám novinku!!“ křičela Sakura před Sasukeho dveřmi a přitom bušila do dveří. Dveře se konečně otevřely a vykoukla z nich hlava Sasukeho.
„Co chceš, Sakuro?“ zeptal se Sasuke otráveně.
„Tsunade našla posledního člena Týmu 7.“ vypískla Sakura nadšeně a i Sasuke vypadal, že trochu povolil.
„Hm. Kdo to je?“ zeptal se Sasuke.
„Nevím, ale právě je u Tsunade.“ pokrčila rameny Sakura.
„Sakuro-san! Sasuke-san!“ zakřičel najednou někdo a oba se otočili na toho, kdo na ně volal. Byla to Shizune.
„Tsunade-sama vás chce vidět, je to důležité.“ řekla Shizune, když k nim doběhla, ale to už Sasuke zmizel za dveřmi a za dvě minuty byl zpět oblečený ve svém ninja oblečení. Se Sakurou a Shizune se vydali k Tsunade a s nimi nepozorován i blonďatý kluk.
Jak to, že už mají nového člena týmu? A já myslel, že budou aspoň chvíli smutní, že jsem umřel. Ale oni jsou klidně úplně nadšení, že mají nového člena týmu. Navíc Sasuke se chová jako bych nikdy neexistoval. Takové myšlenky zrovna teď obtěžovaly Narutovu hlavu a on nebyl s to vymyslet, proč se jeho kamarádi chovají, jako by nikdy neexistoval.
Za malou chvilku dorazili k budově Hokage a už nebyl problém vystoupat schody a zaklepat na kancelář Tsunade.
„Dále!“ řekla Tsunade a tak všichni tři následováni Narutem vstoupili. Naruto chtěl hned teď vysvětlení a bylo mu jedno, jestli je mrtvý nebo ne. Jenže Shizune, která šla před Narutem zavřela Narutovi dveře přímo před nosem. Naruto už čekal náraz, protože nebylo možné se vyhnout dveřím, do kterých skoro vcházel. Ale místo toho, aby do dveří narazil jimi prostě prošel.
„Co to?“ vyšlo z jeho úst, když stál v kanceláři a nechápavě se díval na zavřené dveře. Ale teď neměl čas přemýšlet nad tím, jak mohl projít skrz zavřené dveře. Musel se soustředit na rozhovor před ním.
„Tohle je Shin Fujiwara, je to váš nový týmový partner.“
„Ráda tě poznávám, já jsem Sakura Haruno.“ řekla ihned Sakura.
„Sasuke Uchiha.“ řekl klidně Sasuke.
„Nechceš jít na ramen? Můžeme se lépe poznat.“ řekla Sakura a Naruto se nepřestával divit. Od kdy má Sakura ráda ramen?
„Nepřeháníš to s tím ramenem, Sakuro? Slyšela jsem, že tam jsi každý den.“ řekla Tsunade.
„Já nevím, dřív mi moc ramen nechutnal, ale asi před týdnem mi prostě zachutnal a musím ho mít každý den.“ pokrčila rameny Sakura. Naruto se zarazil. Bylo to přesně týden, co Naruto umřel!
„Sakra a co já!“ vykřikl Naruto na celou kancelář, ale jediný kdo se zastavil byl Sasuke.
„Co je ti, Sasuke-kun?“ zeptala se starostlivě Sakura, když je Sasuke nenásledoval pryč z místnosti.
„Já...nic asi se mi něco zdálo.“ řekl Sasuke a s tím vyšel také ven z místnosti. Naruto se vydal za nimi.
„To není možné! Jak to, že mě neslyší? Jak to, že můžu projít všema věcma!.... Sakra! To přeci nemůže být pravda!.... Nemůžu být duch.“ řikal si klidně Naruto nahlas, když šel za Týmem 7, protože ho stejně nikdo neslyšel, ale v tom se Sasuke ohlédl za sebe.
„Říkal si něco?“ zeptal se Sasuke a díval se přímo na něj.
„To myslíš mě?“ zeptal se Naruto překvapeně.
„Jo.“ řekl Sasuke otráveně.
„Sasuke! Já věděl, že ty mě nezklameš!“ vykřikl Naruto a vrhnul se mu kolem krku.
„Co to? Slez ze mě!“ řekl Sasuke a Naruto ho tedy pustil.
„Sasuke? Jsi v pořádku? S kým to mluvíš?“ zeptala se Sakura.
„Vždyť mě ten kluk tady otravuje.“ řekl Sasuke naštvaně.
„Já nikoho nevidím.“ řekla Sakura a vůbec si nevšimla Naruta stojícího vedle Sasukeho.
„To jsem já, Sakuro. Naruto!“ vykřikl Naruto, ale Sakura ho neslyšela.
„Jak to, že tě nevidí?“ zeptal se Sasuke Naruta šeptem, když se od nich Sakura otočila a dál pokračovala v cestě. Mezitím něco hustila do hlavy tomu Shinovi.
„Asi protože jsem duch.“ řekl Naruto a jen pokrčil rameny.
„Duch? Kdo vlastně jsi? Odkud znáš moje jméno.“ zeptal se ho tentokrát zase šeptem, aby si o něm náhodou Sakura nemyslela, že je blázen, a úplně ignoroval jeho předchozí odpověď.
„Ty si mě nepamatuješ? Já jsem Naruto, Naruto Uzumaki.“ řekl Naruto smutně a v tom v Sasukeho hlavě bleskl obraz. Byla to taková žluto-oranžová skvrna.
„Ne, neznám tě.“ řekl Sasuke a s tím odešel a nechal tam šokovaného Naruta stát.
„Čau Sasuke, tak jaký je ten nový kluk? Už jste se stihli poznat? Docela rychle jste si za mě našli náhradu.“ zeptal se ihned Naruto, když Sasuke otevřel dveře od svého bytu.
„Cože?! Co tady děláš? Jak jsi se sem dostal! Tohle je můj byt. Nemáš tu co dělat!“ křikl Sasuke, když uviděl Naruta, jak si klidně sedí na okenním parapetě a usmívá se.
„Tak za prvé: Je to taky můj byt... tedy byl. Za druhé jsem duch, takže jsem prostě prošel dveřma a za třetí jsi jediný, co mě vidí, tak proto tu jsem.“ řekl Naruto klidně a ladně seskočil z parapetu. Sasuke se k němu přiblízil a chtěl ho vyhodit z bytu, ale jeho ruce jen prostě prošli skrz.
„Ale já nevím, kdo jsi.“ řekl tedy Sasuke, když zjistil, že ho odtud nedostane násilím.
„Zkus si vzpomenout, pomůžu ti. Jsi moje jediná záchrana.“ řekl Naruto, protože si vzpomněl, co říkala Vita:„Musíš najít člověka, který ti bude moci pomoct a vysvobodit tě z tvého nešťastného života.“
Myslela to tak, že Sasuke mě bude schopný vidět a díky tomu, mu bude moci pomoct?
„A co když ti nechci pomoct? Proč bych měl pomáhat někomu, koho neznám?“ zeptal se Sasuke.
„Ale ty mě znáš. Víc než si myslíš.“ řekl Naruto.
„No... tak dobře. Aspoň si teda poslechnu, co mi chceš říct, ale nečekej zázraky.“ řekl Sasuke rezignovaně a sedl si na pohovku v obýváku. Naruto se posadil do křesla kde vždy tak rád seděl a odpočíval, nebo tam také čekal na Sasukeho. Když se díval po všech obrázcích, co tu Sasuke vždy měl, všiml si, že to opravdu vypadá, jako by Naruto nikdy neexistoval. Na fotce jejich týmu byl jen Sasuke, Sakura a Kakashi a na ostatních fotkách, kde byl vždy se Sasukem teď byl jen Sasuke.
„Začnu úplně od začátku, když jsme se potkali poprvé.“ řekl Naruto a pohodlně se uvelebil v křesle, i když nic necítil.
Naruto mu začal vyprávět jak se potkali už jako děti, jak spolu chodili i na akademii a stali se z nich rivalové, pak také vyprávěl, jak se dostali do stejného týmu se Sakurou, jak potom se z nich stali nejlepší přátelé a byli v podstatě nerozluční a také jak se do sebe zamilovali a že se Naruto k Sasukemu nastěhoval. Ale také mu Naruto řekl kdy a jak zemřel. Sasukeho ho celou tu dobu trpělivě poslouchal a nikdy ho nepřerušoval. Naruto musel uznat, že je skvělý posluchač.
„No a pak asi před týdnem jsem dostal misi. Měl jsem donést svitek do Suny, takže nic těžkého. Jenže to by mě nesměli na cestě zpět přepadnout zvuční ninjové. Bylo jich dost, asi okolo 30 a byl s nimi i Kabuto. No já byl trochu vyčerpaný, protože jsem se ihned po odevzdání svitku vydal zpět do Listové, a tak jsem bojoval hůř než obvykle, a tak se jim mě povedlo porazit. Ale zbyl jen Kabuto, ostatní jsem zabil. Jenže na to, abych zabil i Kabuta už jsem neměl sílu. Najednou se tam objevil i Orochimaru a říkal něco o tom, že zemřu bez přátel nebo tak. Moc jsem ho neposlouchal, protože jsem věděl, že stejně umřu. Ale pak Orochimaru řekl něco na ten způsob, že si na mě nikdo nevzpomene a už mu nikdo nebude stát v cestě k něčemu, ale už nevím k čemu, protože jsem asi umřel.“ řekl Naruto a Sasuke už si myslel, že je konec, ale Naruto pokračoval.
„To byl můj život, ale teď ti řeknu, co se stalo potom.“ řekl Naruto a na chvíli se odmlčel, aby vzápětí mohl pokračovat.
„Když jsem potom otevřel oči, byl jsem v takové bílé místnosti se dvěma dveřma. Jedny byly bílé a zlatě zářily a ty druhé černé a zářily červeně. Nevěděl jsem co tam dělám, vlastně jsem si nevzpomínal vůbec na nic. Pak se tam objevila taková plavovlasá žena a řekla, že se jmenuje Vita a mám si vybrat mezi těmi dveřmi. Jedny vedly dál a druhé mě měly vrátit zpět na zem. Rozhodl jsem se skoro okamžitě pro ty černé dveře a když jsem do nich vstoupil, mojí hlavu naplňovaly vzpomínky na můj život. Pak to všechno skončilo a já stál na cestě kousek před Konohou a Vita mi řekla, že jsem si vybral svou cestu, která ale nebude lehká a že musím najít někoho, kdo mi dokáže pomoci. A podle mě jsi to ty, protože mě můžeš na rozdíl od jiných vidět.“ řekl Naruto a tím skončil svoje vyprávění. Sasuke byl zticha. Stále ještě nevstřebal vše, co mu Naruto řekl a musel si to v hlavě srovnat. Navíc během jeho vyprávění měl čím dál větší pocit, že toho kluka opravdu zná. Matně viděl nějaké obrazy, kde bylo něco žlutého, růžového a stříbrného nebo prostě jen žlutého.
„Řekněme, že ti věřím, ale co bych teda měl udělat?“ promluvil Sasuke konečně po chvíli a Naruto se zářivě usmál.
„Vzpomněl jsi si na něco?“ zeptal se s nadějí v hlase a Sasuke se rozhodl mu popravdě odpovědět.
„Já... matně se mi hlavě vybavují nějaké obrazy a... mám pocit, že tě znám...a že bych ti měl věřit...“ řekl Sasuke nejistě a Narutovi oči zazářily.
„Určitě si vzpomeneš.“ řekl Naruto.
„Snad.“ přikývl Sasuke.
„Ale stejně pořád nechápu, proč mě Orochimaru zabil a ani co tím sleduje. Nikdo si na mě nepamatuje, takže to je jako bych neexistoval. Ani na fotkách nejsem.“ řekl Naruto zamyšleně a při poslední větě ukázal na fotky v rámečcích.
„To je divné, nikdy jsem neslyšel o nějakém jutsu, které by dokázalo vymazat existenci někoho. Co když už to někdy někdo udělal? Pak by nikdo nevěděl o někom třeba i důležitým.“ řekl tentokrát Sasuke.
„No já navrhuju, že si o tom promluvíme zítra. Dneska už je dost pozdě.“ řekl Naruto, protože když se předtím podíval ven, tak na obloze už jasně zářil měsíc.
„A ty nepotřebuješ spát nebo jíst nebo něco jiného?“ zeptal se Sasuke zvědavě a Naruto se zase usmál.
„Nejspíš ne, připadám si tak divně prázdný. Vlastně jsem jen duše bez těla a duše přeci nepotřebude spát nebo jíst, či pít.“ řekl Naruto zamyšleně a trochu posmutněl. Jako by si až teď vzpomněl, že je vlastně po smrti a normálně by už ani být neměl.
„Ale počkat, pokud jsi jen duše bez těla, tak tělo musí být stále někde tady.“ napadlo Sasukeho.
„Nejspíš bude tam, kde mě zavraždili.“ přikývl Naruto, ale pak se na Sasukeho vážně podíval.
„Běž se vyspat, zítra je taky den.“ řekl Naruto nesmlouvavě.
„No jo, mami.“ s tím Sasuke odešel do ložnice a nezapomněl prásknout dveřmi. Naruto pak celou noc musel přemýšlet nad vším, co se mu stalo a jak se tohle vyřeší. Ale co je řešení? To, že si na Naruta všichni vzpomenou a on konečně odejde? Nebo, že snad nějak dostanou Naruta do jeho těla a on tu zůstane a bude dál žít? Naruto neznal odpověď, ale tajně doufal, že to bude ta druhá možnost. Přeci jen Sasukeho miloval a už jen fakt, že si na něj nepamatuje mu lámal srdce. Přísahal, že za tohle Orochimara zabije, i když zatím netušil jak, když byl pouze duch a nemohl se ničeho pořádně dotknout, natož s něčím pohybovat.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásná povídka :) Opravdu se ti moc vydařila...Jdi hned na pokarčko :D Tak mě tak čekej :D
aaa xD
(Jenny, 29. 11. 2009 14:46)Já cu další ICQ povídku!!! xDDDD tak šup šup do nííí xDDD
*w* ... héé
(Geluš, 28. 11. 2009 22:52)Nádherný, nemám slov ^^ moc se ti tenhle díleček povedl .. ze začátku jsem byla zmatená ale tenhle dílek mi všechno osvěžil ^^ .. moc se mi líbí tenhle nápad xD.
Dokonalý!!
(Mitsuki, 27. 11. 2009 23:38)Tak tohle je fakt skvělý! Originální nápad mooc se mi to líbí! :) Vážně...a je to hrozně zajímavý tak doufam že brzo napíšeš další díl! :)
O-Okamžitě!:D
(Naru-chan, 27. 11. 2009 19:12)Okamžitě ho dej do těla a ať so na něj Sasuke vzpomene!Ty..Ty..zlá Lei-chan! :DDD Další a to rychle! :D
Jupík
(Iruka sensei-tvoje SB, 25. 11. 2009 21:04)
Tak to je naprosto goodne!!!!
To Jutsu mě vyrazilo dech!!!
Honem pokračování!!
jsi báječná♥♥♥♥♥♥
(Riri-chan, 11. 5. 2015 11:59)