Jdi na obsah Jdi na menu
 


Začátek

14. 1. 2010

Konečně jsem úplně otevřel zlaté dveře. Viděl jsem krátkou chodbu, na jejímž konci bylo světlo. Bylo tak jasné, příjemné, uklidňující. Lákalo mě k sobě...

Chtěl jsem udělat tedy krok, abych přešel práh dveří, ale k mému překvapení se mé nohy nechtěly hýbat. Jako by jsem nemohl ovládat své tělo. Něco nechtělo, abych tam šel. Nějaká neviditelná síla mi říkala, abych tam nechodil. Proč? Nechtěl jsem tady zůstávat, ale něco chtělo, abych tam zůstal. Nakonec jsem tu sílu poslechl a povolil stisk na dveřích, které se s hlasitým bouchnutím přímo přede mnou zavřely.

„Co to děláš?“ zeptala se mě překvapeně Vita.

„Že by tedy opravdu nebyl jako jiní?“ řekla si spíš pro sebe Mors. Už se dávno nesmála.

Vita si hlasitě povzdechla, když dveře zazářily jasným světlem.

„Dobře. Vybral jsi si svou cestu. Nejsi první a asi ani ne poslední, kdo tohle udělal. Pro takové případy musíme tomu smrtelníkovi dát šanci na další život, ale musí ukázat, že je toho hoden. Budeš muset projít Zkouškou života a smrti. Pokud uspěješ, vrátíme ti tvůj život.“ vysvětlila mu Vita. Já jsem na ní nechápavě koukal. O čem to sakra mluví? Jaká zkouška? Ale rozhodl jsem se, že budu dělat, že tomu všemu rozumím.

„A udělal tu zkoušku někdo přede mnou?“ zeptal jsem se zvědavě. Možná, že jsem byl i plný naděje.

„Ne.“ řekla nekompromisně Vita.

„A co se se mnou stane, když ji neudělám?“ zeptal jsem se a zklamání v mém hlase bylo znát.

„Pak budeš poslán do Nicoty. Nicota je černá a nekonečná.“ řekla Vita a znovu nás všechny přesunula. Objevili jsme se v prostorném sále. Byly tam pouze jedny dveře.

„Zkoušky začnou hned.“ řekla Vita.

„A o co v té zkoušce jde?“ zeptal jsem se ještě.

„Jsou tu i další andělé, stejní jako my dvě. Ti ti dají nějaké úkoly a ty je musíš splnit. Poslední úkol ti zadáme my dvě. Položíme ti otázku, na kterou musíš hledat odpověď celou zkoušku.“ řekla Vita a s tím i s Mors, která se na mě zašklebila, zmizela.

„Jako první musíš najít Anděla strachu. Když úkol splníš, řekne ti, co budeš dělat dál.“ ozval se ještě naposledy hlas Vity a Naruto se ocitl v tiché místnosti sám.

Super. A kde ho mám asi tak hledat? Zeptal jsem se v duchu a rozhlédl se po celém sále. Můj pohled padl na dveře, které jsem viděl už předtím. Doufal jsem, že právě za nimi najdu Anděla strachu.

Když jsem otevřel dveře, ocitl jsem se v malé místnosti, bez oken. Jediné světlo vycházelo od malé svíčky, uprostřed místnůstky. Na to, že to byla tak malá místnost, bylo tam spousta věcí i zvířat. Pavouci, hadi, byl tam malý model věže. Celá místnost přitom budila dojem nějakého sklepení.

„Vítám tě.“ ozval se nějaký hlas. S tím se svíčka zhasnula a Naruto se ocitl v temnotě.

„Já jsem Anděl strachu. Možná ti to Vita ještě neřekla, ale po celou bodu této zkoušky, budeš hledat své vzpomínky, které ti budou ostatní Andělé vracet po každém splněném úkolu.“ řekl Anděl, Naruto kývl, že rozumí, a tak Anděl pokračoval.

„Můj úkol je jednoduchý. Musíš mi odpovědět na jednu otázku. Jsou různé druhy strachu a ty jak vidím se nebojíš jen tak něčeho, ale jiní lidé se bojí pavouků, hadů, výšek, tmy, malých prostorů, krve nebo třeba ze smrti. Ale je i jiný druh lidí, kteří se bojí o někoho. O zdraví své rodiny, přátel a dalších. A tady je otázka – Myslíš, že všichni lidé mají strach? O některých lidech se říká, že z ničeho nemají strach a já chci, abys mi řekl svůj názor.“ řekl Anděl a já chvíli přemýšlel. Neměl jsem žádné vzpomínky, proto jsem se rozhodl poslouchat srdce.

„Ano, všichni lidé se něčeho bojí, ať je to už takový strach jaký jsi říkal, ale i třeba ti nejhorší lidé na světě se něčeho bojí. A to je, že jednou je někdo porazí a oni zemřou. A i ti, kteří říkají, že se strachu dá postavit, tak je stále v nich. Každý se něčeho bojí a to nikdo nezmění.“ řekl jsem nakonec a Anděl přede mnou pokýval hlavou.

„Pěkná odpověď. I když nemáš vzpomínky, tak jsi mi dokázal odpovědět a to z tebe dělá člověka, který je hoden postoupit dál. Nezapomeň na svou odpověď. I ten nejmocnější se něčeho bojí. Když zjistíš čeho, jsi velmi blízko vítězství.“ řekl Anděl strachu. S tím jsem zmizel z místnosti. Hlavou se mi začaly míhat vzpomínky. Všechny byly bohužel plné strachu. Co jiného také očekávat od Anděla strachu. Vzpomněl jsem si například na to, že když jsem byl malý, tak se mnou nikdo nechtěl mít nic společného. Také jsem si vzpomněl na to, jaký mám strach, že zase budu někdy sám. Nebo třeba, že nedokážu Sasukeho přivést zpět. Měl strach, že někoho zklame nebo ztratí své přátele. Hodně vzpomínek mi moc nedávalo smysl, ale věřil jsem, že se mi časem vrátí všechny.

Otřásl jsem se. Nebylo moc příjemné, že jsem měl vzpomínky pouze na ty části svého života, kdy jsem měl z něčeho strach. No na odhodlání dokončit zkoušku mi to rozhodně moc nepřidalo.

A to Naruto ještě nevěděl, co ho čeká dál...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Sas-chan sb, 15. 1. 2010 16:30)

Jůůůů...začíná se mi to zamlouvat...ttebayo!XD

Honem další

(Iruka sensei- tvoje SBé, 15. 1. 2010 12:08)

Tak to je pěkně nefér já chci taky vědět, co bude Naruta čekat dál :D

phe! xD

(Jenny, 14. 1. 2010 20:23)

Dobré to se mě dotklo xD xD
Však se to jmenuje Mezi nebem a zemí ne? xD však na začátku byl na zemi teď je v nebi a v dalším díle může být někde mezi tím xD tož ten prostředek se do toho parádně hodí xD vše do sebe zapadá xD xD

CHACHA xD

(Jenny, 14. 1. 2010 19:58)

Si děláš srandu? xD dobre teď jsi dostala ty mě xD já neříkala že nemáš přestat psát komenty!! xD xD xD

Hej to je originální povídka toto xD je suprovní chválím xD no hej to by mě nenapadlo první díl nazvaný Konec další Začátek a další bude Prostředek ne? xD xD xD xD xD xD xD xD xD