Na hranici
Dvě duše se potloukají světem. Jedna mrtvá, jedna živá. Obě duše hledají lásku a porozumění. Najdou někdy to, co hledají?
„Ahoj Sasuke-kun,“ zašveholila ihned, jakmile se Sasuke objevil na pozemcích školy, prezidentka jeho fan klubu, Sakura Haruno. Nejprotivnější a nejuječenější dívka na celé škole. A také samozřejmě největší drbna.
„Hn,“ řekl Sasuke svou oblíbenou frázi a dál si ji úspěšně nevšímal.
„Taky tě mám ráda, Sasuke-kun,“ zaječela za ním ještě a rozeběhla se za svými kamarádkami. Sasuke jako obvykle ještě před začátkem školu vyrazil na svoje oblíbené místo, kde ho nikdo neotravoval. Žádné uječené fanynky, které se přehání v tom, s kterou půjde dřív Sasuke na rande. Ale Sasuke o žádnou z nich neměl zájem. Vlastně v životě ještě nikoho neměl. Bylo mu šestnáct a se svou popularitou by mohl mít kde koho, ale jemu se prostě nikdo nezamlouval.
Sasuke překvapeně vydechl, když se konečně dostal na své oblíbené místo a zjistil, že je již obsazené. Uviděl tam sedět blonďatého kluka, který se dívá někam do dáli. Oba se nacházeli na střeše, kam tak rád Sasuke chodil. Vstup sem byl zakázaný, ale to Sasukeho nezajímalo.
Na klukovi předním bylo ale něco zvláštního. Zdá se mu to nebo skrz něj dokáže rozeznat nebe? Jak je to možné? Sasuke se rozhodl to zjistit.
„Ehm.“ ozval se černovlásek. Blonďák předním překvapeně otočil hlavu, aby spatřil černovlasého kluka, jak se dívá přímo na něj. Chvíli udržovali očí kontakt, blonďák měl krásné mordé oči barvy nebe, ale potom blonďák promluvil.
„T-ty mě vidíš?“ vypravil ze sebe překvapeně a zvedl se ze sedu.
„Neměl bych?“ zeptal se Uchiha a jeho obočí mu vyskočilo až někam k vlasům.
„No vlastně ne.“ řekl blonďák.
„Proč?“ nedalo to Sasukemu.
„Protože jsem mrtvý. Já jsem jenom duch.“ řekl Naruto. Sasuke sebou překvapeně škubl.
„Duch? Ale ti neexistují.“ řekl a tím se snažil přesvědčit hlavně sebe a ne blonďáka před sebou.
„Jsem Uzumaki Naruto a umřel jsem už před dvaceti lety. Jeden z mých spolužáků mě zastřelil tady na škole. Možná jsi o tom už slyšel.“ řekl Naruto. Sasukemu to začalo v hlavě šrotovat. Ano opravdu slyšel o tom, že před dvaceti lety se jeden ze studentů na této škole pomátl a zastřelil svého spolužáka. Jen nemohl uvěřit, že ten blonďák před ním je vlastně duch toho zemřelého.
„Ale...jak to, že tě můžu vidět?“ zeptal se Sasuke.
“To nevím, doteď mě nikdo nikdy neviděl. A to jsem to zkoušel mnohokrát.“ přiznal Naruto a znovu se posadil.
„Chodíš sem často?“ zeptal se potom náhle Naruta Sasuke.
„Chodím sem hlavně v noci pozorovat hvězdy. Ve dne se procházím po škole. A ty?“
„Chodím sem ráno, abych si pročistil hlavu.“
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se zvědavě Naruto.
„Uchiha Sasuke.“
„Páni to jsi ty? Ten který okouzlil každé dívčí srdce na škole?“
„Slyšel jsi to?“
„To se nedá přeslechnout.“
„To máš pravdu.“ řekl Sasuke a musel se pousmát. S tím blonďákem mu bylo tak dobře. Dokázal s ním mluvit. Nenuceně, neotravovalo ho to.
A tak se stalo, že se ze Sasukeho a Naruta stali přátelé. Trávili spolu skoro všechen čas, jak jim to jen dovolovalo Narutovo omezení. Naruto totiž nemohl opustit půdu školy. Byl s ní svázán kvůli své smrti.
„Naruto?“
„Hm?“
„A není tu způsob jak ti pomoci od toho, abys musel být duch?“ zeptal se Sasuke jednoho dne večer. Chodil sem i takhle pozdě. Doma na něj stejně nikdo nečekal, tak proč netrávit čas s člověkem se kterým si rozumíte.
„Když jsem žil, tak jsem byl hrozně opuštěný. Byl jsem dost oblíbený mezi holkama. Něco jako ty teď, ale nikdy jsem s žádnou nechodil. Nepřitahovaly mě. Chtěl jsem to změnit, protože jsem kvůli své oblíbenosti u holek neměl moc přátel. Všechny jsem si držel dál od těla. Byl jsem bohatý a nafoukaný pitomec. Ani se Nejimu nedivím, že mě zastřelil.“ řekl Naruto. Sasuke se nad tím pozastavil. Byl přesně jako on!
„Neji? Tak se jmenoval ten, co tě zastřelil?“
„Jo, jakmile ale zjistil, co vlastně udělal, tak spáchal sebevraždu.“ přikývl Naruto.
„A jak by jsi se tedy mohl dostat z tohohle světa?“ zeptal se znovu Sasuke.
„Ty nechceš abych tu byl?“ zeptal se ho překvapeně blonďák.
„Ne tak to není. Já jen...jsi vždycky hrozně smutný. Chtěl bych tě vidět se od srdce usmívat.“ řekl Sasuke.
„No je tu jedna možnost. Kdybych našel to, co jsem hledal celý svůj život a těsně před smrtí jsem litoval, že jsem to nikdy nenašel. Že už nebudu mít možnost to najít. To je možná důvod, proč tu jsem.“ řekl Naruto.
„A co jsi hledal?“
„Lásku.“ řekl prostě Naruto a zadíval se do Sasukeho černých očí. Následně ale svůj pohled znovu obrátil k nebi.
„Máme toho hodně společného, co?“ zeptal se po chvíli ticha Sasuke.
„Jak to myslíš?“ zeptal se Naruto.
„Oba jsme žili stejný život. Oba hledáme to samé...“ řekl Naruto a začal se k Narutovi nebezpečně přibližovat. Sasuke se zastavil pár milimetrů od Narutovýho obličeje.
„Ale já myslím, že jsem to našel.“ dořekl Sasuke a překonal tu malou vzdálenost, aby mohl své rty přitisknout k těm Narutovým.
„Myslím, že jsem to taky našel.“ řekl Naruto s úsměvem, když se od sebe odtáhli, ale v tom se okolo Naruta objevilo bílé světlo.
„Vypadá to, že konečně budeš mít klid.“ řekl klidně Sasuke, smířený s tím, že jediný člověk kterého kdy nejspíš miloval a bude milovat nenávratně zmizí.
„Ale já nechci.“ řekl skoro až prosebně Naruto.
„Musíš. Už jsi tu byl příliš dlouho.“ řekl Sasuke a políbil Naruta, který ho obejmul. Na malou chvíli získal zpátky své hmotné tělo.
„Miluju tě.“ řekl Sasuke a naposledy ho vášnivě políbil, než se Naruto rozplynul ve světle.
„Sbohem, Naruto.“ řekl Sasuke smutně a podíval se na nebe na kterém naposledy jasně zazářila hvězda a pak zmizela.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásnej příběh, i když smutnej :(
juu =)
(Jenny, 30. 3. 2010 19:31)Hezu =) Leiko konečně ses nám vrátila =) snad tu budeš už konečně častěji =)
...
(Mitsuki, 18. 7. 2010 12:48)